První krůčky ve (ne)známém světě #1

| 22.4.2014 │ Článek

Dnes vám přinášíme první díl dojmů ze hraní Elder Scrolls Online (První krůčky ve (ne)známém světě) Přeji příjemné čtení (:

Tamriel, virtuální kus světa, který v sobě snoubí všechny předchozí díly, nebo alespoň jejich části, série Elder Scrolls. Musím se přiznat, že můj největší herní zážitek a jeden z největších vůbec, bylo kdysi hraní Morrowindu. Nikoliv proto, že bych úplně chápal, jak se tohle RPG hraje, nikoliv proto, že bych chápal příběh (v té době byla moje Angličtina dosti tristní…), hrál předchozí díly nebo byl milovník her na hrdiny. Ne, už od začátku jsem se těšil, jak tahle hra bude vlatně vypadat. Ano, už kdysi v nějakém starém LEVELU jsem viděl obrázky u hradeb stojícího vojáka v krásné zbroji a to mě lákalo. Stejně tak mě lákalo první a sté zapnutí této hry, kterou jsem nikdy nedohrál, ale strávil jsem v ní času takového, že mi to je skoro až líto. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem poprvé viděl tu úžasnou grafiku, tu vodu, která vypadala na svou dobu prostě božsky (a navíc jsem si na efektech vody kdysi nějak ulítaval…).

 

No a pak přišel Oblivion, to už jsem rozumněl dobře, principy hry jsem měl v malíčku a tu hru jsem naprosto miloval se vším všudy. Dějové linky mě nutily hrát dál a dál, vampirismus, zlodějny. Můj tichošlápkovsý styl využítý v hitmanovských misích za temné bratrstvo i Cech zlodějů. Přechcal jsem lukem a šípem i ty zbabělé kouzelníky a daedry se klepaly, jakmile mě zahlédly u bran Oblivionu. Nezapomenutelným zážitkem byly Shivering Isles, které celou hru posunuly ještě o level výše. Alespoň v mých očích ano. O to bylo větší překvapení, že všemi obdivovaný a božsky uctívaný Skyrim mě naprosto minul.

Chvíli jsem přemýšlel proč vlastně. Odpověď je však jednoduchá. TES hry byly, jsou a asi i budou takovými velkými offline onlinovkami. Obrovský svět, super úkoly, předměty a bůh ví co všechno. Jenže mě to přijde jako nuda. Všeobecně jsem skoro přestal hrát hry, ve kterých si jedu sám na sebe a začal hrát onlinovky (ve kterých si paradoxně rád jedu sám na sebe…). Počínaje Lineage, Guild Wars, Age of Conan nebo poslední dobou především Old Republic. A musím říct, že až na druhé Guild Wars jsem u všeho vydržel relativně dlouho. Na TESO jsem se však netěšil, resp. bylo mi to naprosto ukradené.

Myslím, že za to mohla především všemožná vyjádření o tom, jak to bude super tady, nové tady a bůh ví co tamhle, z čehož jsem poseldní léta otráven, protože nikdy nikdo tyto sliby nepodložil kloudným výsledkem. Tedy rozhodně ne v prvním půl roce. A nebudu rozhodně tvrdit, že tady se to povedlo (to ukáže čas), ale co je přednější,  baví mě to, bavilo mě to už od bety, která mě neuvěřitelně překvapila. TESO totiž je vlastně prachobyčená onlinovka, tak jako každá jiná a nehraje si na nic jiného. Jen k tomu všemu přidává trochu jiné ingredience a jelikož jak jsem psal výše, mě minul Skyrim, nejsem a nebyl jsem zatížen představou, že od Zenimaxu dostaneme to samé… a ano, tahle forma Tamrielu mě přikovala k monitoru stejně, jako kdysi třeba Oblivion a tady jsou moje první dojmy z… Morrowindu.

 

Probuzení… tady to přeci znám!

Kuch kuch a bum bác dolu. Někde v pekelné díře se otevřely oči mému druhému Já. Postavě temného elfa, kterou jsem pojmenoval Draenius Frostvein. Tento charismatický a nejlepší z nejlepších své rasy se postupně prosekal z té divné úrovně pryč. Koho by taky bavilo stát v nehezké a počertech nevyladěné oblasti příliš dlouho. Ovšem stejně jako u bety, skutečná hra začíná až později. Trochu však nechápu autory, kteří začátek hry dost podcenili a pro extra netrpělivé hráče připravili nevlídné přivítání. Nevadí, pokračujeme rovnou do městečka Davon’s Watch a kdo hrál betu ví, že tam se původně nezačínalo. Odjel jsem tak na začátečnický ostrov Blackrock (Ebonheart Pact), nejen abych si oživil hru pěkně z gruntu, ale také našel první vylepšováky v podobě skyshardů a tak trochu i navázal na zážitek, který jsem už díky betě měl.

TESO je v něčem skutečně zvláštní a tím mě i baví. Jeho tempo je totiž pomalé. Žádný spěch, až si skoro říkám, o co všechno ochudí lidi, co chvátají za maximálním levelem v nejkratším možném čase. Zatím jsem absolutně nepodlehl tomu, že už chci mít tenhle meč, tenhle luk nebo přilbu. Nějak nemám ten klasický sběratelský pocit – konečně si to odemknu rychleji než ostatní. Jestli to je dané chytrým stromem dovedností, který může kombinovat v pár liniích naprosto odlišné strategie boje. Nebo tím, že v každé mě v každé lokaci baví zkoumat každé zákoutí (a objevovat specialní eventy, questy a dungeony). Nebo sběrem surovin a craftěním a paradoxně třeba i tím, že si nemůžete jen tak na trhu pořídit nejlepší vybavení hned z kraje.

Kolem a kolem je však tempo hry příjemné. Člověk si ani neuvědomí, že se vlastně netočí na extrémně velkém prostoru a přitom neustále něco objevuje, občas si zabojuje a nebo plní úkoly.

Neklidný svět… podobnost tu je!

A tady vidím alespoň prozatím ohromnou výhodu téhle hry. Samozřejmě těch, co si prochází jednotlivé dialogy, bude podle mě méně, ale stojí to za to. Není to tedy extra ukecané, ale různé linky všemožných úkolů v sobě skrývají malý poklad. Dokreslovaní světa, toho jaká v něm vládne atmosféra, toho skrytého nebezpečí, které se plíživě nese nitkami každodenního života zdejších obyvatel. Osvětlování předchozích událostí, které vyplývají z historie světa… Nejkrásnější na tom je to propojení světů smrtelníků s těmi mýtickými daedrami, bohy s lidskou podobou a vším ostatním. Postupně mě začínají bavit i ty úplně nejbanálnější úkoly, protože nikdy nevíte, co se z toho nakonec vyvrbí, komu šlápnete na kuří oko nebo se nestane něco… no takového singleplayerového. Ten svět kolem vás prostě na onlinovku dost žije (tím myslím ve smyslu fungování NPC a nehráčských postav všeobecně) a ostatní hráči ten pocit jen utvrzují.

Všemu tomu nasazují korunu úkoly pro guildy mágů a bojovníků (zatím jediné, které jsem objevil), které mi strašně připomněly mé putování Oblivionem a ta nostalgie spojená s tím, že ten svět přece trochu znám, to je paráda. Není nad to, když se vy, jako hráč cítíte dobře, protože vám hra zprostředkuje zážitek, který sice notoricky znáte, ale prožijete si ho díky ní znovu a jinak.

Opět bych tak vypíchnul vyladěné tempo hry, které vás nenutí jet ty těžší a složitější úkoly, abyste si pak usnadnili ty ostatní díky výrazně lepší výbavě a neokrádá vás tak o další skvělou složku hry a tou jsou souboje.

 

Soubojový systém – vykradačka v dobrém smyslu slova

TESO si jede svůj „vlastní“ soubojový systém. Trochu inspirovaný Guild Wars či pro mě osobně Diablem 3. Stejně jako v Diablu je jistá logika v možnosti užití pouze pěti slotů na skilly a tou je samozřejmě konzolová verze hry. Pět skillů plus jeden ultimátní ale bohatě stačí. Nabízí to hře velkou variabilitu v kombinacích různých dovedností. Neženete se tak za nějakou perfektní, resp. ideální variantou (nýbrž tou ideální pro vás). Systém vám umožňuje hrát tak, jak si budete přát v různých kombinací zbraní a kouzel, nebo jen kouzel a nebo jen zbraní. Nejste nuceni jet pouze to či to, protože postava dokáže být silná spíše v taktice vašeho soubojového jednání, než v tom, abyste byli nucení na sílu tlačit to, co hrají všichni ostatní.

Líbí se mi také, že díky tomu hra striktně neříká, že tohle je tank a tohle healer. Samozřejmě k tomu mají některé classy své predispozice, ale přijde mi, že ta variabilita je mnohem větší než v jiných hrách tohoto typu a sází se více na kombinaci schopností postav, na určité univerzálnosti povolání (ale třeba to je jen začátečnické blouznění).

Na řadu také přichází taktika, kdy je možné blokovat, přerušovat útoky, uskakovat, neustále si hlídat co se děje. Variabilita možností v pojetí soubojů je skutečně velká. Potvrzuje to nejen PVE část hry, ale především hra proti ostatním v centrální oblasti celé hry – Cyrodilu. Tam proti sobě stojí nejen hloučky a jednotlivci, ale i regulérní armády všech třech stran konfliktu. Je to neuvěřitelné, ale takto na začátku hry zde máme naprosto funkční velké PVP, kde kromě desítek (vsadil bych se, že spíše stovek) hráčů, můžete v akci vidět i obléhací stroje vč. velkých katapultů a beranidel. Ta atmosféra, i když lehce chaotická je naprosto pohlcující. Uvidíme, jak mě to bude bavit dále.

 

Plynulá chůze – zábava bez překážek

Jedním z důvodů zábavnosti TESO je i vyladěnost. Hra je prostě plynulá. Je jedno jestli máte na obrazovce jen stromy nebo armády a bitevní pole plné efektů bourání zdí za svistotu létajících balvanů a mrtvolami posetá nádvoří. Po kousání ani vidu ani slechu. Věřte mi, že po Old Republic, kde víc jak čtyři hráčské postavy znamenaly nepochopitelný propad snímků za sekundu (v libovolném nastavení grafiky), je TESO balzám nejen na duši, ale především na nervy.

Co se týče bugů, tak jsem mile překvapen, že oproti betě jsem na nic nenarazil, což neznamená, že nejsou. Mám prostě kliku a tak mě hra baví o to víc. A baví mě svým kouzelným způsobem, takovým jiným, než jiné onlinovky. Baví mě ta pestrost, ta zvláštní nerozdělenost na černou a bílou. Baví mě propracovanost úkolů, postav a takové sžívání se s virtuálním Já. Baví mě jen tak chodit po krajině, protože se mi nestalo, abych na svých toulkách mimo hlavní cesty něco neobjevil. Jsem moc zvědaví na to, co se stane, když třeba pomůžu nějaké NPC postavě, která předemnou otevře špatný portál a potřebuje pomoci. Vrátí se mi to? Kdo ví, ale ta představa mě láká.

Add-ony – snaha zakrýt chyby

Jediné, co bych tedy vypíchnul jako negativum, je spoleh na přídavky vytvořené samotnými hráči, protože herní statistiky, všemožné tabulky mi jednoduše chybí. Je to celé takové dost zjednodušené, chvilkami nepřehledné, ale dá se s tím žít. Přesto mi přehození zodpovědnosti směrem na modery přijde trochu trapné. Takové zbavení se zodpovědnosti pod rouškou otevřenosti hry. Nejsem toho velkým příznivcem, na druhou stranu zatím mi to hru nekazí… Přeci jen, jsem ještě ani zdaleka neprošel ani první velkou lokaci a už jsem zažil tolik skvělých questů a bitev, že se modlím, aby to jen tak neustalo.

No a co bude dál? Budu psát své další dojmy z levelů následujících a pevně doufám, že budou tak pozitivní, jako tyto a že vás to bude bavit číst. Lovu zdar.

Honza Bors

O autorovi:

Bývalý redaktor pořadu o hrách Game Page, momentálně v roli televizního dramaturga, který si volné chvíle rád užije ve virtuálním světě s ostatními blázny, jako je on sám. V Tamrielu ho potkáte jako temného elfa Draeniuse Frostveina.

 

 

  1. Autor: Jeimy | Přidáno: 22.4.2014, 16:01

    Pekne napisane, dik.

  2. Autor: Anonym | Přidáno: 23.4.2014, 06:50

    Viac sa mi páči tento názor, postreh, ako tá „recenzia“ ktorá tu bola postnutá pred tým. Veľmi pekne napísané 🙂

  3. Autor: Karel | Přidáno: 23.4.2014, 08:07

    Ano, velmi dobře napsané postřehy z hraní. Jen bych né tak úplně nesouhlasil s posledním odstavcem o addonech. Mě tohle minimalistické herní rozhraní a v podstatě žádné in-game statistiky (mimochodem, co se statistik týče, hodně se toho dá najít v přehledu achievmentů) naprosto vyhovuje. Nehraju kvůli číslům, ale kvůli hře samotné. Jen bych rád připomněl, že tohle si (stejně jako třeba pohled z 1 osoby) žádali i samotní hráči, nebo alespoň ta nejvíce křičící fan komunita.

    Osobně hraju bez jakéhokoliv addonu a že bych se ve hře někde v něčem ztrácel….nezdá se mi.

  4. Autor: Walltar | Přidáno: 23.4.2014, 09:06

    Štasný to člověk, že nenarazil na bugy. My si u nás na TS každý den pěkně zanadáváme. 🙂

  5. Autor: Sorento01 | Přidáno: 24.4.2014, 15:31

    Mě moc mrzí, že neumím Aj tak dobře abych si mohl v klidu užít questy a tak většinu přeskakuji 🙁 Určitě by to hře dalo hodně k singleplayeru což by bylo velké plus. Ale i tak je hra vcelku zábavná. Jsem zvědavý kolik zábavy podá třeba po půl roce od launche. Hezký den mládeži 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Jak mít vlastní obrázek u komentářů

Zaregistrujte se na stránkách Gravatar.com, připojte si k účtu e-mail, který používáte na MMOzone.cz a nastavte si libovolný obrázek.

Snažte se v komentářích držet tématu, na rozsáhlejší diskuse je vhodnější naše fórum

Page 1 of 0